Nedávno jsme se ve škole v rámci studia psychologie věnovali tématu "citová deprivace". Citová deprivace je stav, který se projevu po celý život a jeho příčinnou je nedostatečné citové propojení dítěte do 3 let s jednou dospělou osobou (nejlépe rodičem). Dítě obecně potřebuje lásku a zázemí. U dětí mladších 3 let zázemí tvoří především rodič, a to hlavně matka. K matce se dítě může vracet a cítí se u ní pochopeno a v bezpečí.
Nejen tomuto tématu se věnoval přední český dětský psycholog Zdeněk Matějček. Pan Matějček, který byl za své postoje, názory a úspěšné experimenty celosvětově uznáván upozorňoval na velice silné rozdíly mezi výchovou v rodině a výchovou v ústavní péči (tj. kojenecké ústavy, ...). Při zobecnění jeho myšlenky jde o to, že dítě v ústavní péči, které nemá svou dospělou osobu (např. matku), ke které by navázalo pevnější vztah velmi silně strádá ve všech směrech a je mnohem zaostalejší a v budoucnu problémovější než dítě, které vyrůstá v alespoň trochu dobře situované rodině.
Pokud vás toto téma zaujalo, nebo vás zajímá už delší dobu, rád bych vám doporučil film Děti bez lásky, který Zdeněk Matějček natočil se svými spolupracovníky roku 1963. V té době film působil jako velmi kontroverzní dílo a myslím, že i dnes na něj koukáme spíše s otevřenou pusou.
https://www.youtube.com/watch?v=iLjHAP9Cho4
