Vtipná příhoda z dětství

Zdravím u dalšího článku. :) Chtěl bych se s vámi podělit o celkem zábavnou historku z mého dětství. Takže...

Když mi bylo pět let, tak jsme bydleli v bytovce.. v bytě, který měla moje máti od firmy ve které pracovala. Ta bytovka byla součástí jednoho z našich dvou městských sídlišť. Vedle nás byla budova gymnázia a za ní velké parkoviště, které se využívalo jen v době rodičovských schůzek... Jinak bylo vlastně liduprázdné.

V té době jsem spával skoro každý víkend u tety. Měla velký rodinný dům s velkou zahradou.. a to všechno v jedné vesničce poblíž našeho města. Vždycky jsem se k nim těšil, protože jsem si tam hrál s o dva roky starší sestřenkou. Občas mi dělala naschvály.. Třeba když teta večer odjela a sestřenka mě měla chvíli pohlídat. Všude zhasla a strašila mě. Ale i tak jsem jí měl rád. Běhali jsme po vesnici, byli u nich v bazénu, prohrabávali starý krámy na půdě atp... :)

Jednou se naše mámy domluvily, že bude tentokrát sestřenka spát u nás. Teta měla tenkrát nějaký plány. Přivezli ji až večer a tak jsme se jen domluvili, že až se ráno vzbudíme, tak mě půjde na parkoviště za onen gympl naučit bruslit. Přivezla s sebou totiž dva páry bruslí, na kterých jsem v životě nestál!

Ráno jsme vstali, nasnídali se a mojí máti oznámili, že jdeme ven. Brusle si sestřenka nasadila už doma, takže si s sebou nebrala ani boty. A k tomu navnadila i mě. Že se prej bruslit naučim a že boty nebudu potřebovat.

Brusle mi nasadila ona, protože mi bylo pět a neměl jsem sílu na to je utáhnout atp.. Nějak mě dotáhla na parkoviště a tam .. NIC!  Po nekonečném učení mě naučit bruslit to vzdala a odbruslila domů na oběd. A mě tam nechala. No, a co teď?!

Pokoušel jsem se dobruslit domů stejně jako ona, ale to mi nešlo. Tak jsem zkusil chodit, ale to mi nešlo. Pokoušel jsem si je sundat, ale drželo to moc pevně a já na to v tom věku neměl sílu.

A tak celý tenhle příběh dopadl tak..Že jsem po tom štěrku a silnici z hrubých kamínků lezl po čtyrech, v kraťasích a s těžkýma bruslemi na nohách. Trvalo mi to tenkrát asi půl hodiny, než jsem dolezl domů. A to jsem to měl domů kousek, řekl bych tak kolem sta metrů. Po přilezení domů jsem ještě dostal vynadáno, že jsem přišel pozdě na oběd. :D

Btw.: Vím, že měl být dnes článek o TBBT. Ale chci to téma nějak líp zpracovat, takže bude někdy jindy.

Díky za přečtení.

Lucas