Sedím v tichém pokoji u stolku s lampičkou a přemýšlím o čem psát. Netrvá mi to dlouho, neboť mi právě toto téma dlouho vrtá hlavou a rozčiluje mě, jako nic jiného (a to, že jsem flegmatik).
Mám vystudovanou střední ped. školu a zatím pokračuji i na té vysoké (s ped. zaměřením). Čím déle ale v tom našem školství jsem, tím více mi vadí a vadí, nemůžu si zkrátka pomoct.
Dovolil bych si vypsat několik bodů, které mi tak strašně pijí krev...
Reakce nečekám, ono je to asi stejně tak nějak všeobecně známo, ale ze sebe to třeba dostanu. 
1) Nereagování na trh práce
Řekl bych, že dosti známý problém v našich končinách. To, že chybí kvanta lidí v řemeslných profesích patrně nikoho moc netrápí. Alespoň si to teda myslím, protože dle mého soudu učiliště jsou dnes spíše pro takové ty laicky řečeno "méně nadané" a ta "lepší vrstva" se drží na nějakém gymplu, lyceu, ... Podpora ze strany státu právě pro řemeslná učiliště se mi také nezdá nějak moc rozdílná o proti minulým rokům, takže změna asi v nedohlednu. No, jsem zvědav, kdy se s nějakou změnou vůbec začne.
2) Otrávenost učitelů a jejich úpadek
Mně samotnému, jako možná budoucímu pedagogovi, je tenhle bod celkem blízký a je mi to vlastně i docela líto. Dříve byl totiž učitel "někdo" a byl váženým členem společnosti. Dá se říci, že jeho slovo mělo váhu a zastání. Zastání? No, například u rodičů. Dítě něco vyvedlo, bylo pokáráno od kantora a doma dostalo přídavek, že si něco takového vůbec dovolilo. Kantor dokonce potrestal dítě sám, světe div se! (Ne, nejsem zastánce fyz. trestů.) Dnes je situace taková, že osoba učitele je dětem spíše pro smích. Dítě, které má podporu u rodiče a vina za jeho chování je de facto házena na učitele se cítí velmi dobře chráněno. Učitel zakročit sám o sobě nemůže, rodič je často na straně dítěte a problém máme na světe. Diví se pak někdo, že učitelé rezignují a stávají se kantory neschopnými a laxními?
3) Nemotivuje
Dle mého by měla škola obecně motivovat dítě do dalšího studia. Je vcelku jedno jestli studia doktořiny nebo truhlařiny.. zkrátka studia. Dovolím si tvrdit, že to dnes škola nedělá. Škola, kde dítě jen sedí, poslouchá kvanta věcí, kterým často nerozumí a de facto se jen nudí a pak dělá to, co nemá... tak přesně tahle škola žádné dítě, pokud není pro danou věc zapáleno, nemotivuje. Čím to? Čím to, že pedagogové ztratily svůj primární zájem?
Párkrát jsem i v rámci studia střední školy přemýšlel nad ideální školou. Co se týče základní školy, tam mě popravdě moc vylepšení nenapadlo, ale u školy střední se přece jen nějaký ten nápad objevil.
Můj návrh pro SŠ: Student by si vybral SŠ podle svého přání (zaměření). Na tu by byl přijat dle jeho dosavadních úspěchů (prospěchu, chování, mimoškol. aktivit, ...), celý proces přijímacích řízení bych tedy vynechal. Dále by si student vybral 3-4 předměty a jim se, dle své volby, věnoval. Kantor by nabízel různé práce, výklady a dle svých možností a zapálení pro věc by student získával jakési kredity, jejichž počet by rostl souměrně s tím, jak aktivně by student pracoval. Celé by to tedy bylo na studentovi. Věřím tomu, že pokud by měl na "starost" jen ty své vybrané předměty a měl svobodnou ruku, určitě by se jim více věnoval a naučil se pro něj to podstatné a rozvíjel sebe sama a nebyl pouze robotem, jako v dnešním školství. Na konci by byl žák hodnocen jakýmsi "popisem kantora", kde by bylo slovy popsáno chování, vlastnosti, plnění povinností, prospěch, doporučení, ...
Radikální, nudné... Mé..